Sociální podnikání

Perličky z Toulcova dvora, aneb když se klient zeptá

Na závěr tréninkového programu jsme sestavili odpovědi na obvyklé otázky, na které jsme v průběhu zaměstnání opakovaně odpovídali. Pro účely tohoto článku používáme označení klient, tj. zaměstnanec společnosti v tréninkovém programu, kterému sociální pracovnice pomáhala s hledáním pracovního uplatnění po tréninkovém programu.

Může se mnou přijít do práce maminka?

Do školy ji doprovázeli rodiče, do práce už nebudou? Někteří naši klienti jsou zvyklí na jednání jako v bavlnce, které občas podporuje jejich nesamostatnost. A tak se stává, že na pohovor klient přijde třeba s maminkou. Pokud se tohle stane, komunikujeme přímo se zájemcem a upozorníme ho na to, že doprovody do práce u nás nejsou běžné. Do práce klient chodí sám, vedení a podporu mu zde poskytuje vedoucí a pracovní terapeut. Učí pracovníka samostatné práci i tomu, aby si uměl zařídit základní záležitosti spjaté s prací, jako např. zajištění neschopenky v případě nemoci. Samostatnost pracovníků se snažíme podporovat vždy, a tak jsme rádi, když od nás odchází člověk, který je schopen zařídit si to, co potřebuje. 

Pokud klient dorazí s rodičem k podpisu smlouvy, bereme to naopak jako plus. A to proto, že je přítomen někdo, kdo hájí zájmy klienta a nemůže tak dojít k poškozování jeho zájmů. Pokud jde o klienta, který je omezen či zbaven svéprávnosti, je přítomnost opatrovníka k podpisu smlouvy dokonce nutná.

Chtěla bych si stěžovat na svoji vedoucí, protože mě nutí do práce… Musí se v tréninku pracovat?

Někdo trénink bere jako běžnou práci, někdo se zase nemůže popasovat s tím, že nejde o stacionář či sociálně terapeutické pracoviště. Trénink není ani jedno. Pracoviště, na němž zaměstnanec v rámci tréninkového programu pracuje, funguje jako pracoviště se specifickými podmínkami. Znamená to, že je zde k dispozici pracovní terapeut, pracovní doba je zpravidla zkrácena a zapracování na pozici bývá delší. Zároveň ale fungujeme jako podnik (byť sociální), a tak se u nás opravdu pracuje. Práci si nevymýšlíme, každý prostě dělá to, co je třeba. A když se v tréninkovém programu ocitne někdo, kdo nikdy nepracoval a setkáme se třeba s otázkou: „A musím tady vůbec pracovat?“, odpověď je víc než jasná. Bez práce nejsou koláče ani u nás!

Nechce se mi trpělivě dokončovat svěřený úkol. Raději práci na něm uzavřu slovy „Já už to asi mám!“

Od jednoho z klientů jsme často slýchali větu: „Já už to asi mám,“ Jak si představit člověka, který pětkrát za hodinu vykřikne, že už je se svou prací hotov? Jako člověka netrpělivého a nestálého. Jako člověka, který se v tréninku potřebuje naučit hlavně vytrvalosti a trpělivosti. A tak často dostával zpětnou vazbu od kolegů a hlavně vedoucího, většinou  ve smyslu: „Karle, ale to zdaleka ještě nemáte. Zbývá vám ještě to a to a to.“ Důrazná a reálná zpětná vazba je v takovém případě tím nejcennějším, co může klient dostat. A zdaleka nemusí jít jen o netrpělivý a nekonstantní přístup k práci.

Mě už to zase nebaví!

Dříve, než do práce nastoupíte, bychom vám měli říci, že ne vždy vás práce bude bavit. Za práci náleží odměna za práci (mzda), proto své úsilí vkládáte do vykonání činnosti pro zaměstnavatele a vaše zabavení se zajímavou činností v tu chvíli není pro zaměstnavatele určující. Zaměstnavatele zajímá, jestli zaměstnance práce baví proto, aby výsledky byly dobré. Řada lidí s postižením (i těch bez něj), kteří právě vyšli ze školy, nemá moc velkou představu o tom, jak to v práci vlastně chodí. A tak se v tréninkovém programu učí, co to znamená chodit pravidelně na směnu, plnit pracovní úkoly a spolupracovat s kolegy. Když se pak setkají se situací, že je práce nebaví, mohou být překvapeni, že i přesto se po nich čeká dokončení úkolu. Takového člověka zkrátka učíme tomu, že je sice skvělé, když v práci může dělat to, co ho naplňuje a baví, ale občas je třeba pustit se i do obtížnějších či méně oblíbených aktivit.

A kdy mi najdete práci?

„Když je to ten trénink, kdy mi najdete práci?“ Ano, naším cílem je, aby absolvent tréninku plynule přešel (v ideálním případě) do nového zaměstnání na otevřeném, příp. chráněném trhu práce. Bohužel ale nejsme schopni nabídnout služby all-inclusive a přinést klientovi novou pracovní smlouvu na stříbrném podnose. K úspěšnému nalezení nového zaměstnání je potřeba hlavně velká dávka odhodlání, snahy a alespoň kousek vize a představ samotného klienta. Prostřednictvím rozhovoru nad reálnými možnostmi a schopnostmi klienta se tak od poptávky dostáváme k nabídce pracovních příležitostí. Proces hledání práce se odvíjí od definování vysněné práce, přes procházení pracovních inzerátů na internetu či jinde, přes případné trénování pohovoru, až po pomoc se zajištěním náležitostí souvisejících s nástupem na novou pracovní pozici. Pomáháme klientovi hledat tam, kde je jeho uplatnění reálné a může ho posunout zase o kus dopředu.  

 Sestavila: Marie Leschingerová, sociální pracovnice ENVIRA, o. p. s.